Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Stres za řídítky je běžný – nejste v tom sami, ale dá se s tím pracovat.
• Dechové techniky – nádech na 4, výdech na 8 nebo box breathing pomáhají tělu přejít do klidu.
• Oklepání těla – rychlé „vyklepání“ napětí z rukou, ramen nebo celého těla funguje podobně jako u zvířat.
• Zatnutí a uvolnění svalů – jednoduchá technika, která pomůže vrátit tělo do rovnováhy.
• Trénujte v klidu – techniky je dobré zkoušet mimo krizové situace, ideálně pravidelně.
• Najděte si, co vyhovuje vám – neexistuje jediný správný způsob, každému sedne něco jiného.

Jak se uvolnit na motorce

Způsobů, jak se na motorce uvolnit, je celá řada. Zpočátku se můžete cítit zvláštně, ale když je vyzkoušíte, uvidíte, že je to mnohem lepší než se prostě jenom klepat v sedle. V článku sdílím techniky, které se mi osvědčily a pomohly mi zbavit se napětí nejen při jízdě. Mám je ráda hlavně proto, že jsou jednoduché a dají se použít kdykoli – ještě před nasednutím i přímo v provozu. Dechových cvičení i metod práce s tělem existuje nespočet, a rozhodně stojí za to se jim věnovat a postupně zjistit, co vyhovuje právě vám. A nemusíte se bát, protože časem, jak budete postupně získávat zkušenosti a jistotu, je nakonec nebudete potřebovat.

1. Dechové techniky

Dechové techniky jsem začátku brala s velkou rezervou. Nepřišlo mi, že by mě obyčejné dýchání mohlo hned zklidnit. A ono také nemůže, protože to není žádné kouzlo na počkání. Ale dech dává tělu informaci, že je v bezpečí. A tělo to ví a reaguje, ačkoliv ne hned dramatickým uvolněním. Naopak, postupně a jemně.

Nádech a prodloužený výdech

Jedna z nejjednodušších a přitom velmi účinných technik je prodloužený výdech: nádech na 4 doby, výdech na 8. Tím se aktivuje parasympatikus – část nervového systému, která tělo uklidňuje. Můžete začít i s poměrem 3:6 nebo 4:6, podle toho, co vám je příjemné. Výdech by měl být delší než nádech, to je základ.

Dýchání do čtverce

Zajímavá je i tzv. dýchání do čtverce (box breathing): nádech na 4 doby, zadržení na 4, výdech na 4, znovu zadržení na 4 – a opakovat. Tato dechová tehcnika umožňuje dočasné zvýšení hladiny oxidu uhličitého (CO₂) v krvi, což podle studií snižuje srdeční tep a stimuluje parasympatický nervový systém. Tahle technika je vhodná spíš pro klidnější chvíle, třeba před jízdou nebo během přestávky. Můžete si najít kolem sebe něco čtvercového a následovat dech pohledem po obvodu.

Varianty se zadržením dechu (buď po nádechu, nebo po výdechu) ale používejte opatrně, jen pokud se při nich cítíte dobře.

POZOR: I když se může zdát, že dechová cvičení fungují „samy od sebe“, opakování je klíč. Dech je sice přirozený, ale vědomá práce s ním je dovednost jako každá jiná a je potřeba ji trénovat. Pravidelná praxe přináší největší výsledky. Potvrzuje to i nedávná randomizovaná studie, která sledovala účastníky, kteří cvičili denně jen 5 minut po dobu jednoho měsíce. Výsledky? Největší zlepšení nálady, snížení stresu i snížení dechové frekvence přinesla právě technika s prodlouženým výdechem – a předčila i meditaci.

2. Oklepání se

Možná to znáte od psů – když jsou nervózní, mokří nebo jen tak potřebují „vyčistit systém“, oklepou se. Rychle, intenzivně, a pak jdou dál. A přesně tohle zvládneme i my. Této metodě se říká také terapeutické nebo neurogenní třesení. Jde o přístup, při kterém se tělo vědomě „roztřese“, aby uvolnilo nahromaděné napětí a případná traumata, a tím pomohlo znovu nastavit rovnováhu nervového systému. Podobně pracuje i metoda somatic experiencing, kterou jako tělesně zaměřenou terapii vyvinul Dr. Peter Levine. Ve své knize popisuje, že zvířata, například právě psi, která se po stresu často instinktivně oklepou, aby se zbavila napětí.

Oklepání těla je překvapivě účinný způsob, jak uvolnit napětí z fyzického těla i nervového systému. Můžete se oklepat celí nebo se zaměřit jen na konkrétní části, kde cítíte napětí, třeba ramena, ruce, zápěstí nebo nohy. Třesení nebo vibrace pomáhají tělu zbavit se svalového napětí, spálit přebytečný adrenalin a zklidnit nervovou soustavu zpět do jejího neutrálního stavu. Právě tím efektivně snižují hladinu stresu v těle.

Klidně k tomu přidejte i poskoky, zlehka se zatřeste v kolenou, uvolněte čelisti. Nemusí to vypadat hezky, ani nijak sofistikovaně. Cílem je dostat z těla přebytečné napětí, rozproudit krev tím správným způsobem a třeba se tomu i trochu zasmát. Tělo ví, co dělá. Ideální je udělat to před jízdou :).

3. Zatnutí a uvolnění svalů

Další technikou, která funguje překvapivě dobře a je také vědecky podložená, je vědomé střídání napětí a uvolnění. Známé je také jako progresivní svalová relaxace (PMR), díky které se tělo učí vědomě rozpoznávat a odbourávat napětí.  

Vyberte si jednu část těla – třeba ruce, ramena nebo stehna – a na pár vteřin ji záměrně silně zatněte. Pak s výdechem nechte napětí úplně povolit. Cílené zatnutí svalů totiž zvýší vnímání těla a následné uvolnění působí mnohem silněji, než když se snažíme jen uvolnit.

Tuhle techniku můžete opakovat několikrát za sebou, klidně i při jízdě – například krátké zatnutí stehen při brzdění na semaforu, zatnutí a povolení rukou na řídítkách, jemné stažení a uvolnění ramen. Je to nenápadné, jednoduché a přitom velmi účinné. Vědomá práce se svalovým napětím pomáhá nejen tělu, ale i hlavě. Najednou se vracíte víc do přítomnosti, do těla, a stres má menší šanci vás ovládnout.

Najděte si techniku, která vyhovuje vám

Každý jsme jiný a každé tělo reaguje jinak. To, co uvolní jednoho, nemusí vůbec fungovat pro druhého. Někdo si zamiluje pravidelné dechové techniky, jiný potřebuje trochu poskakovat, třást se nebo vědomě zatínat a povolovat svaly. Důležité je být k sobě vnímavý a nebát se zkoušet různé přístupy. Klidně si z každé techniky vezměte jen kousek, upravte si ji podle sebe a hledejte, co vám dělá dobře. Tělo i nervový systém vám dají vědět, kdy jste na správné stopě. A pamatujte si, že sahat po těchto technikách až v krizi není ideální. Nejlépe uděláte, když si je nacvičíte už předtím.

Zdroje

Berceli D, Salmon M, Bonifas R, Ndefo N. Effects of Self-induced Unclassified Therapeutic Tremors on Quality of Life Among Non-professional Caregivers: A Pilot Study. Glob Adv Health Med. 2014 Sep;3(5):45-8. doi: 10.7453/gahmj.2014.032. PMID: 25568824; PMCID: PMC4268601.

Komori T. The relaxation effect of prolonged expiratory breathing. Ment Illn. 2018 May 16;10(1):7669. doi: 10.4081/mi.2018.7669. PMID: 30046408; PMCID: PMC6037091.

Toussaint L, Nguyen QA, Roettger C, Dixon K, Offenbächer M, Kohls N, Hirsch J, Sirois F. Effectiveness of Progressive Muscle Relaxation, Deep Breathing, and Guided Imagery in Promoting Psychological and Physiological States of Relaxation. Evid Based Complement Alternat Med. 2021 Jul 2;2021:5924040. doi: 10.1155/2021/5924040. PMID: 34306146; PMCID: PMC8272667.

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Start: v Brucku nebo Heiligenblutu, čeká vás 48 km zatáček a vyhlídek.
• Grossglockner mýtné: Motorka stojí 35 € (po 18:00 – 28,50 €), auto je dražší.
• Grossglockner teplota: O 10–15 °C chladněji než v údolí, počasí se mění rychle.
• Kdy jet na Grossglockner? Nejlepší je červen a září, kdy je dostatečně teplo, ale ještě ne hlavní sezóna, kdy bývá na vysokohorské silnici poměrně velký provoz.
• Tip: Dejte si pozor, co píšete do navigace, abyste neskončili z druhé strany vrcholu.

Rakousko: Grossglockner na motorce

Tahle legendární 48kilometrová silnice ve Vysokých Taurách vás provede 26 číslovanými zatáčkami a nabídne převýšení 1 748 metrů. Během necelé hodiny se dostaneš až do 2 571 m n. m., kde čekají nejen nádherné výhledy, ale i jedna z nejlepších tras pro milovníky horských silnic.

Z terasy se vám naskytne nádherný výhled na nejvyšší vrchol Rakouska, Grossglockner, a také na Pasterze, největší ledovec Východních Alp. Kromě panoramatických scenérií zde najdete velké kryté parkoviště, návštěvnické centrum, nejvýše položenou výstavu automobilů a motocyklů, restauraci a několik turistických expozic, které vám přiblíží historii této ikonické horské trasy. A samozřejmě skoro nepřekonatelný motorkářský zážitek.

Provoz

Nejmenší provoz bývá ve všední dny ráno nebo pozdě odpoledne (navíc mýto mívá večerní slevu). V poledne v sezóně se připravte na cyklisty, auta a karavany, které nezřídka blokují cestu a někdy je obtížné je předjet. Proto se tedy obrňte i dávkou trpělivosti.

Grossglockner – počasí jako na Sibiři

Nepřekvapí, že počasí na Grossglockneru je proslulý svými extrémními podmínkami. 250 dní v roce zde prší nebo sněží a více než 100 dní tu fouká prudký vítr. S průměrnou teplotou –3 °C se klima v této oblasti blíží podmínkám, jaké panují na Sibiři nebo v Grónsku.

V sezóně počítejte s tím, že ranní a večerní teploty na vrcholových úsecích padají k 3–5 °C a přes den se vyšplhají maximálně k 10–15 °C. Takže i když se v údolí budete potit, nezapomeňte přibalit další vrstvy oblečení, případně kvalitní termoprádlo.

Počítejte také s občasnými přeháňkami, náhlými poryvy větru a počasím, které se umí změnit klidně během čtvrthodinky. Bouřky jsou v létě časté, zvlášť odpoledne. Pokud z toho máte obavy, pečlivě kontrolujte předpovědi počasí. Mějte ale na paměti, že i ty se mohou rychle měnit.

Základní pravidlo? Vrstvit, nehazardovat a mít plán B. Pokud vás nahoře zastihne hustá mlha nebo sníh, otočit se a jet zpátky není ostuda.

TIP: Můžete se přes webkamery podívat, jak to nahoře vypadá.

Grossglockner silnice: na co se připravit?

Grossglocknerská vysokohorská silnice je doslova motorkářský sen. Perfektní asfalt se vine v nekonečných zatáčkách, serpentiny střídají dlouhé táhlé oblouky a každá další zatáčka otevírá nový pohled na hory. Povrch je udržovaný v perfektním stavu, takže se nemusíte bát.

Na některých úsecích si jistě všimnete, že chybí svodidla. Pokud nejste zvyklí na otevřené horské cesty, může to v první chvíli působit trochu strašidelně. Ale silnice je dost široká, přehledná a s dobrým rozhledem, takže se není čeho bát – stačí držet svou stopu a klidně zpomalit, jak budete potřebovat.

Připravte se na kombinaci prudkých stoupání a technických sjezdů, které prověří vaše brzdové kotouče i cit v pravé ruce. Limity rychlosti jsou nízké, a ne náhodou – tahle silnice je zážitková, ne závodní trať.

Na co si dát pozor

Než vyjede, měli byste zvážit několik věcí, na které je potřeba dát si pozor. Přestože silnice není závratně náročná, přesto by vás mohla jízda nemile překvapit.

Pohlídejte si, co dáváte do navigace

Do navigace pište vždy Grossglockner Hochalpenstrasse. Pokud zadáte pouze Grossglockner, cesta vás povede z druhé strany vrcholu. Z Kals am Großglockner se dostanete po krásné, klidnější silnici Kalser Glocknerstraße. I tady se platí mýto, ale tahle trasa je kratší, méně frekventovaná a vede vás jen na kamenné parkoviště u Lucknerhausu.

Odtud už pokračuje jen pěší stezka směrem k chatám a vyhlídkám pod samotným vrcholem Großglockneru. Pro motorkáře je to spíš odpočinková projížďka s nádhernými výhledy a minimem provozu, ideální na klidné tempo a focení. Na rozdíl od Hochalpenstraße vás ale nečeká přejezd sedla. Tahle cesta končí právě na parkovišti, odkud už musíte „přepnout“ na pěší režim. Pokud toto nevíte dopředu, budete pravděpodobně dost zklamaní. Ale nebudete sami, na parkovišti pravděpodobně potkáte ještě pár zbloudilých, zmatených motorkářů.

Zkontrolujte si brzdy

S převýšením 12 % a někde i 14 % jsou ne nadarmo při sjezdu u zatáček cedule, které se opakovaně ptají na docela strašidelnou, byť zásadní otázku: Máš v pořádku brzdy?

Moje rada zní, využívejte při jízdě nejenom brzdy, ale hlavně brzdný účinek motoru. To znamená, že když pojede dolů, nebudete řadit na vyšší stupeň, ale i delší rovné klesání budete sjíždět na jedničku nebo na dvojku.

Když totiž sundáte nohu z plynu, motor začne brzdit sám o sobě – omezuje přísun paliva a mechanicky zpomaluje kola. Díky tomu zpomalujete přirozeně, aniž byste museli neustále používat brzdy. Je to nejenom skvělý způsob, jak předejít přehřátí brzd, ale také jak si uržet nad motorkou lepší kontrolu.

Zkontrolujte si také, zda máte dostatečně nafouknuté pneumatiky. Pokud budou podhuštěné, bude se vám opravdu špatně zatáčet. Jestliže to naopak přeženete, riskujete ztrátu přilnavosti a pád. Ujistit se na benzínce pod vysokohorskou silnicí vám zabere opravdu jen chvilku, ale ušetří nepříjemné chvíle.

Nejezděte nad svoje schopnosti

Celou Grossglockner Hochalpenstrasse můžete projet i klidným tempem, nemusíte se hnát kupředu jako závodníci. Pokud vám vyhovuje pomalejší jízda, vůbec nic se neděje. Ostatní vás prostě předjedou a je to. Na téhle silnici se potkává spousta jezdců a jezdkyň s různým stylem jízdy, takže nikoho nepřekvapí, když zvolníte. Naopak, jedete si svým tempem, šetříte brzdy a máte víc času nasávat krásy okolní přírody.

Myslete hlavně na to, abyste nikdy nejeli nad svoje možnosti a schopnosti. Není ostuda zpomalit. Také dělejte pauzy na odpočinek, ať jedete pořád čerství a fyzicky v pohodě. A nenechte se ovládnout strachem. I když některé zatáčky můžou vypadat děsivě, vy je zvládnete projet. Pamatujte si to.

Grossglockner na motorce: cena

Grossglockner Hochalpenstrasse je zpoplatněná, aby mohla zůstat v dobrém stavu. Poplatek můžete zalatit předem online a pak u mýtné brány jenom naskenovat QR kód, nebo můžete zaplatit přímo v mýtné bráně.

Denní vstupenka pro motorky

Pokud se chystáte projet Grossglockner Hochalpenstrasse na motorce, zaplatíte za denní vstup následující částky:

• Klasický motocykl: 35,00 €
• E-motocykl (100% elektrický): 30,50 € – Při platbě je nutné předložit registrační list k identifikaci vozidla.
• Večerní sleva (po 18:00): 28,50 € – Platí pouze pro klasické motocykly.

Delší vstupenky

Pokud se rozhodnete svou trasu protáhnout i na druhý den, můžete si zakoupit zvýhodněný lístek:

• Cena za druhý den pro motorku: 17,00 €

Příplatek je platný pouze ve stejném kalendářním roce, po předložení jízdenky z první jízdy a je vázán na SPZ. Lze jej zakoupit pouze na pokladnách.

Třídenní jízdenka a permanentka

Pro delší pobyt na trase můžete využít tuto možnost:

• Třídenní vstupenka pro motorku: 70,00 €
• Permanentka pro motorku: 126,50 €

Permanentka platí od dne vydání do zimní uzavírky (nejpozději do 31. prosince daného roku). Lze ji zakoupit pouze pro soukromá vozidla.

Kombinovaná vstupenka

Pokud chcete kombinovat více alpských tras, je tato nabídka ideální. Tour lístek zahrnuje jednodenní vstup na Großglockner, Gerlos a Nockalmstraße a umožňuje také nákup zlevněné jízdenky na Villach Alpine Road za 13,00 €.

• Cena za motorku: 53,00 €

Grossglockner – otevírací doba vysokohorské silnice

Silnice je otevřena od května do konce října či začátku listopadu. Přesná otevírací doba se liší podle ročního období:

• Do 31. května: 6:00 – 20:00 (poslední vjezd v 19:15)
• Od 1. června do 31. srpna: 5:30 – 21:00 (poslední vjezd v 20:15)
• Od 1. září: 6:00 – 19:30 (poslední vjezd v 18:45)

Otevírací doba návštěvnických center, obchodů a výstav

Kromě samotné silnice můžete navštívit i několik zajímavých míst podél trasy:

• Návštěvnické centrum Kaiser-Franz-Josefs-Höhe: otevřeno denně od 10:00 do 16:00
• Ostatní výstavy a obchody: otevřeno denně od 9:00 do 16:00
• Observatoř Wilhelm Swarovski: otevřeno denně od 10:00 do 16:00

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Klid a postupné učení: Trénujte po malých krocích, klidně s jištěním, nejprve jen s motorkou na stojánku.
• Pravidlo jedné nohy: Zastavujte vždy jen na jednu nohu, druhá zůstává na stupačce; vybírejte levou/pravou podle terénu a budujte z toho návyk kvůli stabilitě. Na obě nohy zastavovat nemusíte, i pokud vám to třeba v autoškole tvrdili.
• Svalová paměť a balanc: Trénujte obě strany kvůli disbalancím. Rovnováhu zlepšujte jednoduchými cviky (stání na jedné noze, se zavřenýma očima, balanční pomůcky). Nezapomeňte držet motorku při zastavování rovně.
• Správná pozice těla: Oči vpřed, lokty volně, střed zpevněný, záda rovná, kolena „měkká“, špičky na stupačkách. A dýchejte (při vysednutí vydechnout, při návratu nadechnout).
• Nácvik krok za krokem: 1) Vypnutá motorka, klidně na stojanu. 2) Bez stojanu na místě. 3) Pomalá jízda ~5 km/h, vysednout až po zastavení, ne „ťapat“ oběma nohama; opakujte často a jezděte na bezpečné ploše.

Jak jezdit na vysoké motorce

Než se pustíte do zkoušení a jízdy jako takové, na začátek bych chtěla zdůraznit jedno – nebojte se! Já vím, že motorka může působit děsivě, a pokud budete ve stresu a v křeči, může se i děsivě chovat. Když se uklidníte vy, uklidní se i motorka, věřte mi. Pokud cítíte, že máte opravdu strach, požádejte někoho, komu důvěřujete, aby vám pomohl a jistil vás. Postupujte klidně po malých krocích, jak jsou popsané níže. Je naprosto v pořádku, když hodinu věnujete vysedání s motorkou stále na stojánku a k dalšímu bodu přejdete až pak. Nezapomeňte, není to sprint a každý máme jiné tempo učení. Nebuďte proto na sebe příliš přísní.

Co je tedy důležité, pokud chcete začít jezdit na vysoké motorce, ze které nedosáhnete na zem?

1. Zapomeňte na dvě nohy na zemi

První pravidlo, které si potřebujete osvojit, je, že na motorce není nutné zastavovat s oběma nohama dole. Možná vás to tak učili v autoškole, ale v běžné jízdě to ve většině případů opravdu není potřeba. Tady si tím naopak zvyšujete riziko pádu. Stačí, aby jedna bota dopadla do díry, na kámen nebo do louže, a motorka ztratí stabilitu. S oběma nohama na zemi se můžete dostat do svízelné situace mimo jiné třeba i v kopci nebo při krizovém brzdění. Proto je naprostý základ učit se zastavování na jednu nohu společně s případným vysednutím zadkem ven.

Ve více než 99 % situací si vystačíte s jednou nohou pevně na zemi a druhou na stupačce. Levou nebo pravou – podle toho, co si žádá terén a situace. Tady musíte začít aktivně vyhodnocovat, kde zastavit, ale s pár opakováními se to stane vaší druhou přirozeností a už o tom nebudete muset ani přemýšlet.

Proto si už od začátku vytvářejte návyk zastavovat vždy jen na jednu nohu. Pomůže vám to udržet motorku pod kontrolou a minimalizovat riziko nepříjemných situací.

Trénujte svalovou paměť

Cílem je naučit mozek i tělo, že při zastavení používáte vždy jen jednu nohu. Opravdu se soustřeďte na to, abyste zvládli levou i pravou – nejen kvůli svalovým disbalancím, ale také kvůli bezpečnosti na nerovném terénu. Tento pohyb opakujte při každém tréninku, dokud se nestane automatickým.

Pokud přecházíte z nižší motorky, kde jste dávali dolů obě nohy, věnujte tréninku extra pozornost. Špatný návyk může v krizové situaci způsobit pád; mozek totiž automaticky (aniž byste to mohli jakkoli ovlivnit) sáhne po dobře zažitém, vy dáte obě nohy na zem, ale budou kratší – a bum. A tohle přece nechcete.

Balanc je základ

Pokud chcete jezdit na vyšší motorce jistě a bezpečně, balanc je váš nejlepší přítel. Funguje to jednoduše – dokud motorku udržíte v rovině, nespadne. Proto je zásadní, abyste při zastavování drželi řídítka rovně a vyhnuli se zastavování při stočených řídítkách. Zatáčet a zároveň zastavovat je pro začátečníky recept na pád.

Balanc ale není jen o motorce – je i o vás. Vaše tělo musí spolupracovat s těžištěm stroje. Jakmile přesouváte váhu na jednu nohu, mění se stabilita a musíte s tím umět pracovat. Pokud vám to přijde těžké, zařaďte do své rutiny jednoduchá balanční cvičení, která výrazně zlepší vaši jistotu za řídítky:

• Stání na jedné noze – třeba při čištění zubů. Je to jednoduché, ale překvapivě účinné.
• Zavřené oči – zkuste stát na jedné noze se zavřenýma očima. Tohle je pro mozek i tělo velká výzva a skvělý trénink rovnováhy.
• Balanční pomůcky – bosu, gymnastický míč nebo cvičební podložky, které simulují nestabilní povrch.

Tyto cviky posilují svaly hlubokého stabilizačního systému, který při jízdě na motorce hraje klíčovou roli. Čím lepší bude váš balanc, tím jistější budete při zastavování, rozjezdu i v nízké rychlosti.

Správná pozice těla

Správné držení těla je nesmírně důležité pro bezpečné a pohodlné ovládání vysoké motorky. Každý detail má vliv na to, jak jistě motorku zvládnete při zastavování, rozjezdu i manévrování v nízké rychlosti.

Od hlavy až k patě: kontrolní checklist

Vezmeme to odshora. Na co si dát u jednotlivých částí těla pozor?

1. Hlava a oči

• Držte hlavu rovně a dívejte se před sebe, ne na přední kolo nebo nohu.
• Pohled určuje směr a stabilitu – pokud koukáte dolů, zvyšujete riziko pádu. Platí, že kam se koukám, tam jedu.

2. Ruce a paže

• Lokty mějte lehce pokrčené, ne křečovitě natažené.
• Vyzkoušejte „pozici slepice“ – když můžete volně pohybovat lokty, máte ruce uvolněné.
• Uvolněné paže znamenají lepší práci se spojkou a plynem.

3. Střed těla

• Zpevněte břišní svaly a držte rovná záda – žádné hrbení jako pytel brambor.
• Rovná záda držte i při přiblížení k nádrži.

4. Kolena

• Nikdy je při šplápnutí na zem nezamykjte dozadu – vždy je mějte „měkká“, aby mohla pružit.
• Pokud chcete, můžete stát na špičce, ale stále udržujte pružnost kolena.

5. Nohy na stupačkách

• Špička na stupačce – poskytuje lepší cit pro balanc a manipulaci s motorkou.
• Pata na stupačce snižuje kontrolu a stabilitu.
• Koleno, které zůstává na motorce, směřuje lehce ven – umožní jemné doladění balancu při zastavení.

6. Dech

• Nezapomínejte dýchat! Při vysednutí vydechněte, při návratu na sedlo se nadechněte.
• Pokud na vyšší motorce vysloveně „skáčete“ dolů, je správné dýchání ještě důležitější, aby tělo zůstalo uvolněné.

Trénink zastavování na vysoké motorce

Než se pustíte do jízdy, je potřeba získat jistotu v samotném pohybu při vysedání. Čím lépe zvládnete techniku v klidu, tím snazší bude její použití v provozu.

Krok 1: Trénink s vypnutou motorkou

• Nechte motorku vypnutou a klidně i se stojánkem dole, aby byla maximálně stabilní.
• Požádejte někoho, aby vám motorku přidržel, pokud se necítíte jistě.
• Zkoušejte vysedat na obě strany – trénujte rovnováhu i pohyb těla.
• TIP: Sledujte, zda vám kalhoty po sedle kloužou dostatečně. Některé materiály, například kůže, mohou při vysedání víc drhnout.

Krok 2: Bez stojánku

• Až budete mít jistotu, zkuste trénink bez stojánku, stále však na místě, bez jízdy.
• Opět procvičujte vysedání na obě strany.

Krok 3: Pomalá jízda

• Nastartujte motorku a rozjeďte se rychlostí chůze (cca 5 km/h).
• Vysedněte až ve chvíli, kdy motorka zcela zastaví.
• Držte oči vpřed – dívejte se na cíl, ne na nohy nebo pod kolo.
• Pokud dosáhnete na špičky, vyhněte se „ťapání“ oběma nohama. To může vést ke ztrátě stability.

Na co si dát pozor

• Nespěchejte – délka tréninku je individuální. Někdo zvládne přechod k jízdě za pár minut, jiný za několik dní.
• Jezděte vždy v bezpečném prostředí – parkoviště, prázdná plocha, minimální provoz.
• Opakujte často – čím víc opakování, tím silnější bude svalová paměť a jistota při zastavování.

Tip: Po každém tréninku si zkuste uvědomit, která strana vám šla lépe, a při příští jízdě začněte na té slabší. Tím předejdete jednostranným návykům.

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Kterou brzdou brzdit?

Motorka má dvě brzdy z dobrého důvodu. Přední brzda nese většinu brzdného účinku (cca 70–80 %), ale pokud ji použijete příliš prudce, zejména v náklonu nebo na kluzkém povrchu, riskujete zablokování kola a pád. Zadní brzda pomáhá stabilizovat motorku, zvlášť při brzdění na špatném povrchu nebo v pomalé rychlosti.

Přední brda jako hlavní brzdicí síla

Na většině motorek je přední brzda dominantní brzdicí silou. Jakmile sáhnete na páčku, těžiště motorky se přesouvá dopředu, přední pneumatika se více zatíží, a tím pádem zvládne větší brzdný výkon.

Proto je přední brzdový kotouč větší než zadní, často i dvojnásobně, a bývá doplněn radiálními třmeny nebo dvojicí kotoučů u výkonnějších strojů. U cestovních a sportovních motorek jde o kotouče s průměrem okolo 300–320 mm, u silničních naháčů bývá mírně menší.

Zadní brzda pro stabilitu

Zatímco přední brzda odvádí většinu brzdného výkonu, zadní brzda má jiný, ale neméně důležitý úkol – stará se o stabilitu motorky. Nejvíce se uplatní při pomalé jízdě, v kolonách, při manévrování nebo při dojíždění. Funguje ale i jako důležitý pomocník při krizovém brzdění, kdy doplňuje přední brzdu a pomáhá rozložit zátěž.

Konstrukčně bývá jednodušší než přední – zpravidla jde o menší ocelový kotouč (např. 220–260 mm) a jednopístkový nebo dvoupístkový třmen. To bohatě stačí, protože při brzdění se část váhy přesouvá dopředu, a zadní kolo je tak méně zatížené a jeho přilnavost se snižuje. Pokud zadní brzdu stisknete příliš prudce, hrozí zablokování kola a smyk, zvlášť na mokru nebo v zatáčce.

U typů s delší rozvorovou osou a nižším těžištěm (např. cruisery, turisty) lze zadní brzdu využít výrazně více. Brzdný výkon je pak vyváženější. Výjimka platí také u endur nebo adventure motorek v terénu, kdy je kvůli nižší přilnavosti a vysokému těžišti lepší brzdit raději zadní brzdou, aby nedošlo ke smyku předního kola.

TIP: Kontrolujte pravidelně pneumatiky – nejen správný tlak, ale také zda mají dostatečný vzorek.

Jak na brzdění na motorce krok za krokem

Naučit se brzdit správně znamená umět reagovat s citem, včas a bez zbytečné paniky. Ať už jedete po městě, po okresce nebo za deště, správné brzdění může být rozdíl mezi hladkým zastavením a tvrdým pádem.

1. Začněte jemně a nikdy nemačkejte páčku nadoraz.
2. Plynule přidávejte tlak na přední brzdu, ne trhaně a najednou.
3. Motorka by měla být co nejvíce narovnaná – v náklonu brzděte s extrémní opatrností nebo vůbec (pokud nepraktikujete trail braking, což je pokročilá technika pro průjezdy zatáčkami).
4. Postupně tlak na páčku uvolňujte, jak klesá rychlost.

Dva prsty na páčce a noha na stupačce

U přední brzdy je důležité používat dva prsty. Je to rychlejší a citlivější. Zároveň máte stále stabilní úchop řídítka zbylými prsty, což pomáhá udržet stabilitu stroje, hlavně při nečekaném brzdění nebo na nerovném povrchu.

Udělejte si z toho zvyk a nikdy nebrzděte všemi čtyřmi prsty, což může vést k zablokování kola. Jde o detail, ale v praxi dělá velký rozdíl – zvlášť v krizových situacích, kdy rozhodují desetiny vteřiny.

Pokud jedete třeba ve městě a víte, že budete muset častěji brzdit, je dobré udělat si další zvyk a mít dva prsty (ukazováček a prostředníček) na brzdové páčce. Pomůže vám to okamžitě a přesně reagovat.

Co se týče zadní brzdy, nohu mějte na stupačce vždy se opírejte o první třetinu nohy. Pokud byste nohu nechávali nad brzdou, můžete na nerovnosti snadno na brzdu šlápnout omylem. Nebo můžete nechtěně brzdit pořád, což povede k přehřívání brzdného kotouče.

Vždycky zavřete plyn!

Když brzdíte, současně se zahájením brzdění zavřete plyn. Asi je jasné, že brzdu a plyn nelze používat současně, ale spoustu jezdců a jezdyň tuhle chybu bezděky dělá. Dochází k tomu při příliš pevném úchopu řídítek, kdy se plyn částečně vrátí, nebo zůstane lehce otevřený. A to je problém: otevřený plyn při brzdění snižuje účinnost brzd, narušuje stabilitu motorky a prodlužuje brzdnou dráhu. Pokud má stroj brzdit naplno, musí mít i zcela zavřený plyn.

ABS pomůže, ale nespasí

Motorky vybavené ABS (protiblokovacím systémem) mají v krizových situacích výhodu: systém zabrání zablokování kol a udrží motorku stabilní. Je to obrovská pomoc při brzdění na mokru, štěrku nebo dlažbě. Přesto platí, že vás ABS nezachrání, pokud budete brzdit v náklonu nebo bez rozmyslu.

Pokud vaše motorka ABS nemá, nemusíte se bát. Jen musíte mít víc citu a techniky. Naučit se postupně dávkovat brzdný tlak, brzdit především na narovnané motorce a rozpoznat, kdy se kolo blíží ke smyku. Dobrou zprávou je, že to jde. Chce to jen trénink, ideálně v bezpečném prostředí, třeba na tréninkové ploše nebo v motoškole.

Mohlo by vás zajímat:
Jak jet na motorce v dešti?

Jak na krizové brzdění

Krizové brzdění je noční můra mnoha jezdců a jezdkyň. Právě proto byste ho měli pravidelně trénovat, abyste věděli, co všechno si můžete dovolit a jak se motorka chová.

1. Okamžitě zavřete plyn: Plyn musí být zcela zavřený hned v první vteřině, současně se začátkem brzdění. Otevřený plyn snižuje účinnost brzd a narušuje stabilitu motorky.
2. Brzděte plynule, ale razantně: Na přední brzdu jděte rychle, ale ne zbrkle. Tlak zvyšujte plynule. První fáze přenese váhu na přední kolo, pak můžete přitlačit na maximum.
3. Zadní brzdu používejte jemně: Zadní brzda pomáhá stabilizovat motorku, ale nesmí se zablokovat. Stačí mírný tlak, zhruba 10–20 % síly, hlavní práci odvádí předek.
4. Správný úchop a příprava ruky: Mějte dva prsty připravené na páčce brzdy. Úchop řídítek nesmí být křečovitý, příliš pevný stisk může vést k nedostatečně zavřenému plynu.
5. Nohy přitiskněte k nádrži, hlavu mějte vzpřímenou, paže volné. Sledujte cestu, ne překážku, abyste se vyhnuli fixaci pohledu (target fixation).
6. Spojku sešlápněte až těsně před zastavením: Pokud ji zmáčknete příliš brzy, ztratíte brzdný účinek motoru. Pokud pozdě, motorka může cuknout. Ideálně ji použijte až v závěru brzdění.
7. ABS není kouzelný štít: Pomáhá při ztrátě přilnavosti, ale nebrzdí za vás. I s ABS je třeba brzdit správně, tedy plynule a s citem.
8. Trénink je základ: Krizové brzdění je potřeba pravidelně nacvičovat. Nejdřív pomalu a v bezpečném prostoru, pak postupně zvyšovat rychlost i intenzitu.

Trénink dělá rozdíl

Brzdění je nutné trénovat. Nejlépe na bezpečném místě, při různých rychlostech, za sucha i za mokra. Mnoho jezdců a jezdkyň brzdí instinktivně, ale právě ve stresu často dělají chyby: prudce zmáčknou páčku, brzdí jen jednou brzdou nebo ztuhnou a nedokážou reagovat.

Nenechte se překvapit ABS

Některé může překvapit nástup ABS, které se projevuje „pulsováním“ brzdové páčky nebo pedálu. To je důsledek rychlého povolování a opětovného stlačování brzdového tlaku, které systém provádí i několikrát za sekundu. V krizové situaci vás to opravdu může překvapit a vyhodit z rovnováhy!

I proto je důležité nepodcenit trénink a chování motorky si vyzkoušet. Případně brzdění můžete trénovat i na vyjížďce, stačí se rozhlédnout, jestli máte volnou silnici a zkusit si zabrzdit z vyšší rychlosti.

Často kladené otázky (FAQ)

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Proč pneumatiky na motorce dofukovat častěji?

Ztráta tlaku v pneumatikách je běžná, ale u motorek k ní často dochází rychleji než u aut. Důvodů je několik:

• Menší objem pneumatiky: Pneumatika na motorce má menší vnitřní objem než ta automobilová. Takže i když z ní uteče jen malé množství vzduchu, tlak klesne výrazněji. Je to podobné jako rozdíl mezi nafouknutým balónkem a velkým míčem – z balónku zmizí tlak mnohem rychleji.
• Vyšší tlak na jednotku plochy: Motorka má dvě kola, nese ale celou váhu stroje i jezdkyně či jezdce. Tím pádem je zátěž na pneumatiku vyšší, zvlášť u zadního kola. To může urychlovat mikroskopické úniky vzduchu v oblasti ventilku nebo patek pláště.
• Častější teplotní výkyvy: Pneumatiky na motorce jsou vystaveny větším teplotním výkyvům – po krátké jízdě se rychle ohřejí, pak zase rychle vychladnou. Guma a ventilky se roztahují a smršťují, což může časem vést k únikům vzduchu.
• Těsnění a ventilky: Na motorce je častěji přímý ventilek bez bezpečnostního pojistného jádra, který bývá náchylnější na netěsnosti. A i drobné nečistoty (prach, voda) můžou způsobit únik.

Jak nafouknout pneumatiky na motorce

Podhuštěné nebo přefouknuté pneu dokážou pořádně zkazit jízdu. A mnohdy vám ani nemusí dojít, že je špatně zrovna tohle. Nafouknout je správně přitom zvládne každý. Jak na to a na co si dát pozor?

Jaký je správný tlak v pneumatikách na motorku?

Každý motocykl má od výrobce doporučený tlak pro přední a zadní pneumatiku. Může se lišit také podle zatížení, například při jízdě sólo vs. se spolujezdcem či s kufry.

• v uživatelské příručce motorky,
• na štítku na rámu (např. na kyvné vidlici nebo pod sedlem),
• nebo na webu výrobce.

Typicky se tlak pohybuje:

• přední pneumatika: 2,1–2,5 baru
• zadní pneumatika: 2,3–2,9 baru

Zkontrolujte tlak za studena

Tlak se měří za studena, ideálně před jízdou. Tlak v pneumatice se po zahřátí při běžné jízdě zvýší přibližně o 10 až 15 % oproti původnímu „studenému“ tlaku. V praxi to znamená:

• Pokud máte nastavený tlak 2,2 baru za studena, po zahřátí může stoupnout na 2,4 až 2,6 baru.

• U sportovnější jízdy nebo delších tras se může dostat i k nárůstu kolem 0,5 baru.

U závodních motorek se tlak naopak nastavuje „za tepla“, protože tam se počítá s konkrétní teplotou gum při jízdě – ale to je úplně jiná liga.

Tip: Pořiďte si kapesní digitální nebo mechanický tlakoměr – na benzinkách nemusí být přístroje úplně přesné.

Jak nafouknout pneumatiky na motorce

Pokud je tlak nízký, dofoukejte pneumatiky. Buďto můžete zvolit klasiku a zamířit na čerpací stanici, protože většina pump má kompresor s manometrem, nebo si můžete pořídit malý domácí kompresor – buď elektrický, nebo ruční (např. s nožním pedálem). Elektrické kompresory stojí kolem tisícovky a jsou ideální, protože si můžete dofouknout pneumatiku hned před jízdou.

1. Jednoduše odšroubujte krytku ventilku.
2. Připojte hadici pevně a rovně. Špatně nasazená hadice může ukazovat nepřesný tlak, foukat vedle nebo v horším případě poškodit ventilek.
3. Poté dofoukněte pneumatiku na požadovanou hodnotu.
4. Nefoukejte „na slepo“. Sledujte manometr a dofukujte postupně. Raději po malých dávkách, než abyste přefoukli a museli upouštět.
5. Po dofouknutí hadici opatrně odpojte. Prudké vytržení může opět uvolnit ventilek a vzduch začne pomalu unikat.
6. Nezapomeňte znovu našroubovat krytku ventilku.

Pozor si dejte na specifické ventilky: některé sportovní nebo úzké ráfky mají ventilek tak blízko výpletu, takže potřebujete zahnutý nástavec. Pokud si kupujete kompresor, poohlédněte se po speciálních, co nástavec mají.

Jednotky tlaku: bary, kPA nebo psi?

V jakých jednotkách vlastně měřit tlak? U nás najdete hlavně bary (ale tam nejezděte na motorce), respektive kilopascaly, ale někdy narazíte na psi (haf!). Jednotka psi (pounds per square inch – libry na čtvereční palec) se používá především v anglosaských zemích, kde se udržel imperiální měrný systém.

Oboje má jiné hodnoty, proto pozor na převody. Pro rychlou orientaci:

1 bar = 100 kPa

1 bar ≈ 14,5 psi

1 psi ≈ 6,9 kPa

Na co si dát pozor

Nafouknout pneumatiky je opravdu jednoduché, ale dejte si pozor na následující:

Nepřefukujte

Příliš vysoký tlak znamená menší kontakt s vozovkou, horší grip a delší brzdnou dráhu. Nízký tlak zase vede k přehřívání a rychlejšímu opotřebení. Držte se doporučení výrobce a klidně si tlak zapisujte, zjistíte, jak rychle z pneumatik mizí vzduch.

Nezapomeňte na ventilky

Po nafouknutí vždy zavřete ventilky a zkontrolujte, že neutíká vzduch. Pro jistotu můžete použít krytky ventilků – chrání před nečistotami a únikem vzduchu.

Často kladené otázky (FAQ)

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Nevhodné chování instruktorů v autoškolách je téma, o kterém „se tak nějak všude ví“, ale málokdo o něm mluví nahlas. Přesto se s ním řada lidí – převážně žen – během výuky setkala. Může to být instruktor, který komentuje vzhled žačky nebo ji posílá do kuchyně, „náhodné“ dotyky při předvádění úkonů, nebo dokonce sexuálně explicitní narážky či výroky. A někdy i něco mnohem horšího.

Toto téma jsme se rozhodli otevřít, protože se o něm stále dost nemluví. A hlavně se nic zásadního zatím neděje.

Proč to řešíme

Zkušenost s autoškolou často formuje nejen řidičské schopnosti, ale i vztah k řízení jako takovému. Místo toho, aby člověk získal zdravé sebevědomí za volantem, odchází s pocitem znechucení, stresu nebo dokonce studu. To ovlivňuje nejen řidičský výkon, ale i další chuť vůbec řídit. 

To má za následek i řidičky a řidiče, kteří budou řídit se strachem a méně bezpečně, než kdyby prošli kvalitní autoškolou a získali zdravé sebevědomí a jistotu za volantem. Nejenže takové chování škodí jednotlivcům, kteří nedostali kvalitu služby, kterou si zaplatili, ale ve výsledku i všem ostatním v celém provozu. A nepřímo také přispívá k přetrvávání genderových stereotypů o „ženách za volantem“. 

Pokud má mít výuka řízení smysl, musí být bezpečná, spravedlivá a smysluplná pro všechny. Fyzicky i psychicky, bez ohledu na jejich pohlaví nebo gender.

Sbíráme data – vyplňte náš anonymní dotazník

Proto teď sbíráme data v anonymním dotazníku. Chceme zmapovat, jak časté takové zkušenosti skutečně jsou, co přesně se děje a jaké to má následky. Pomůže nám to nejen popsat problém, ale poté i navrhnout cesty, jak ho řešit. Protože tohle téma potřebuje spoustu hlasů, můžete se o své příběhy v dotazníku podělit detailněji.

Vyplnit náš anonymní dotazník můžete tady:

Znáte někoho, kdo zažil v autoškole něco nepříjemného?

Pokud špatnou zkušenost z autoškoly nemáte, ale znáte někoho, kdo ano, budeme rádi, když jim odkaz na tenhle dotazník pošlete.

Co bude dál?

Až budeme mít dostatek odpovědí, výsledky zveřejníme. Budeme moc rádi, když nás během toho budete sledovat, aby vám nic neuteklo. Najdete nás na Instagramu Vyjezdi se, Zuzana jede a Terapeutka Sára, kde budeme sdílet novinky i další témata, která podle nás stojí za pozornost. 

Díky, že pomáháte dát hlas těm, jejichž zkušenosti zatím často zůstávají nevyslyšeny.

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Jak poznám, že baterka v motorce umírá?

Nechce startovat, světla pohasínají a motor chcípá? Pokud se motorka chová divně, možná je na vině právě baterie. Jak poznat, že už dosluhuje a je čas na výměnu? Podívej se na nejčastější varovné signály.

1. Baterie se rychle nabije

Nejčastější a nejjasnější známka špatné baterie je, že se rychle nabije, a to třeba během pár hodin (u funkční baterie to může trvat až 12 hodin). Můžete ji zkusit dobít a sledovat, jak dlouho vydrží, ale pokud se zase vybije do pár hodin nebo přes noc, už je čas na výměnu.

TIP: Pořiďte si kvalitní nabíječku na motobaterie.

Proč se baterie na odpis rychle nabije?

• Sulfatace desek – Když je baterie dlouho vybitá, na olověných deskách se vytvoří síran olovnatý (PbSO₄), který snižuje její schopnost uchovávat energii.
• Poškozené články – Pokud se v baterii naruší jeden nebo více článků, může se tvářit jako nabitá, ale reálně nedokáže udržet energii.
• Ztráta elektrolytu – U klasických baterií může dojít k odpaření elektrolytu (hlavně při přebíjení nebo vysokých teplotách). Pokud jsou články suché, baterie se chová, jako by byla „prázdná“.
• Vadný regulátor dobíjení – Pokud alternátor nebo regulátor napětí nedodává správné napětí, baterie se může přebíjet nebo nedobíjet vůbec.

2. Motor vám zhasíná i během jízdy

Pokud je baterie slabá nebo stará, nemusí dodat dostatek energie pro řídicí jednotku a zapalování, což může způsobit, že motorka během jízdy chcípne. Mně se to stalo při vyjížďce – zastavila jsem na neutrál a motor zhasl, ale pak se znovu normálně rozjel. Pokud se ti to děje se starou baterkou, pravděpodobně je na výměnu nebo dobití.

Jestli ale máte baterii novou a motorka přesto chcípá, může být problém s alternátorem, regulátorem napětí, palivovým systémem nebo směsí. Mrknout na to včas se vyplatí, ať nezůstanete někde na cestě!

TIP: Jak poznat, že vám helma na motorku správně sedí?

3. Máte problémy s nastartováním už po pár dnech od dobití

Pokud se baterie rychle vybíjí, i když jste ji nedávno dobili, je pravděpodobné, že už ztrácí kapacitu a nedokáže energii udržet. Může to být způsobeno opotřebením článků, sulfatací nebo vnitřním zkratem. Další možností je, že má motorka nebo auto parazitní odběr, tedy že něco spotřebovává elektřinu i při vypnutém zapalování. Nejlepší je změřit napětí multimetrem před a po nabití – pokud napětí po pár hodinách klesne pod 12,4V, baterie je oslabená, pod 12V už je velmi slabá a pod 10V pravděpodobně mrtvá. Pokud se problém opakuje i u nové baterie, je dobré zkontrolovat dobíjení alternátoru a zda někde nedochází k úniku proudu.

4. Baterka je starší než 5 let (a možná jste se o ni moc nestarali)

Životnost moto baterie se obvykle pohybuje mezi 3 až 5 lety, ale záleží na způsobu používání a údržbě. Pokud na motorce delší dobu nejezdíte nebo baterii pravidelně nedobíjíte přes zimu, může odejít i dřív. První známky slábnoucí baterie jsou pomalé startování, pohasínající světla nebo nutnost častého dobíjení. 

5. Nízké napětí při měření multimetrem

Nejlepší způsob, jak si ověřit stav baterie, je změřit její napětí. K tomu stačí multimetr, který se dá pořídit za pár stovek.

Stav baterie podle napětí:

• 12,6V – 12,8V → Plně nabitá, v pořádku
• 12,4V – 12,5V → Částečně vybitá, ale ještě použitelná
• Pod 12,4V → Vybitá, potřebuje dobít
• Pod 12V → Velmi vybitá, může být poškozená
• Pod 10V → Mrtvá, obvykle už nefunkční

Kromě napětí je důležité sledovat, jak se baterie chová při startu. Pokud při startování napětí klesne pod 10V, znamená to, že už nezvládne dodat dostatečný výkon a pravděpodobně je na výměnu.

Tip: Pokud na motorce delší dobu nejezdíte (typicky přes zimu), dobíjejte baterii alespoň jednou za měsíc, aby nedošlo k její sulfataci a nevratnému poškození.

Často kladené otázky (FAQ)

Jak poznat nefunkční baterii?

Nefunkční baterie se obvykle projevuje problémy se startováním, slabým výkonem elektrických systémů a pohasínajícími světly. Může se stát, že motorka nebo auto po otočení klíčku jen cvakne, ale motor se neroztočí. Dalším znakem je, že baterie se po nabití rychle vybije nebo že napětí klesá i bez zátěže. Nejlepší způsob, jak si stav baterie ověřit, je změřit její napětí multimetrem – pokud je pod 12V, je slabá, pod 10V už je pravděpodobně nefunkční.

Jak poznat mrtvou autobaterii?

Mrtvá autobaterie se pozná podle toho, že auto nebo motorka vůbec nereaguje – po otočení klíčku se nerozsvítí kontrolky, světla nesvítí a startér ani necvakne. Při měření multimetrem ukazuje velmi nízké napětí, často pod 10V, což znamená, že je baterie neopravitelně poškozená. Někdy může krátce fungovat po dobití, ale pokud se po pár pokusech opět vybije, znamená to, že články jsou vnitřně zničené. Taková baterie už nedokáže držet energii a je nutné ji vyměnit.

Kdy je autobaterie mrtvá?

Autobaterie se považuje za mrtvou, když nedrží napětí ani po dobití nebo pokud napětí při startování klesne pod 10 V. Pokud ji nabijete a po pár hodinách je opět vybitá, znamená to, že vnitřní články jsou poškozené nebo zkratem znehodnocené. Dalším znakem je, když auto startuje pouze s pomocí startovacích kabelů, ale po vypnutí motoru už znovu nenastartuje. Pokud je baterie starší než 4–5 let a má tyto projevy, je velká šance, že je její životnost u konce.

Jak se projevuje špatná baterie?

Špatná baterie se nejčastěji projevuje pomalým startováním, pohasínajícími světly a slabým výkonem elektroniky. Po otočení klíčku mohou kontrolky blikat nebo se zapnout se zpožděním. Často se také stává, že motor po nastartování ihned zhasne, protože baterie není schopná dodávat stabilní proud. Pokud se baterie nabíjí podezřele rychle a stejně rychle se vybije, znamená to, že už nedokáže udržet kapacitu. V takovém případě je výměna jediným řešením.

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz