Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Dívejte se tam, kam chcete jet – ne pod přední kolo, ale co nejdál před sebe.
• Uvolněte ramena a lokty – tělo nesmí být v křeči, paže musí zůstat volné.
• Střed těla zpevněte – pomáhá s balancem, brzděním i odlehčením rukou.
• Držte špičky na stupačkách – ne paty, abyste předešli chybám a nehodám.
• Koleny svírejte nádrž – ruce se tak mohou plně věnovat řízení, ne držení těla.
• Spojku ovládejte podle potřeby, brzdu vždy dvěma prsty pro přesnost a cit.
• Trénujte mimo motorku – posilujte core, stabilitu a vnímání vlastního těla.

Jak správně sedět na motorce

Správnou jízdní pozici vezmeme odshora dolů, s jednou malou připomínkou na začátek: celé tělo pracuje v souhře, ale pro nás jsou při ježdění nejdůležitější ruce a jejich pozice. Pamatujte na to.

1. Pohled

Jedna z nejčastějších chyb, kterou dělají nejen začátečníci, je pohled dolů. Ať už na řídítka, displej nebo těsně před kolo. Jenže vaše tělo, které motorku řídí, přirozeně následuje směr vašeho pohledu. Když se díváte dolů, automaticky si ztěžujete ovládání stroje, přenášíte napětí do těla a ztrácíte jistotu.

Myslete vždycky na to, ať máte zvednutou hlavu. Dívejte se dopředu a vnímejte prostor před sebou. Nekoukejte se na konkrétní překážku (například kužel nebo kanál), protože tělo pohled automaticky následuje, takže skončíte přímo tam, kde nechcete. Překážky vnímejte periferně – buďte si jich vědomi, ale oči i mysl směřujte tam, kam chcete jet.

TIP: Často nestačí jen sledovat směr očima. Oči mají omezené zorné pole a zejména ve stresu zůstávají „zamčené“ na střed, aniž bychom si to uvědomovali. Tělo tak nedostává dost jasný signál, kam se má natočit. Zkuste tedy při každém zatáčení nebo manévru nasměrovat bradu tam, kam chcete jet – jako by to byla vaše směrovka. Brada vytváří osu pro rovnováhu – když ji nasměrujete správně, udržíte stabilitu a pomůže to nejen očím, ale i celému tělu přirozeně držet správný směr. Je to účinné při pomalé jízdě, v úzkých uličkách, při slalomu i při ostřejším průjezdu zatáček. Oči i hlava zkrátka musí pracovat společně.

2. Ramena, paže a lokty

Při jízdě v napětí nebo stresu má tělo přirozenou tendenci zvedat ramena směrem k uším. Je to naprosto normální a automatická reakce nervového systému na nejistotu, strach nebo nepohodlí. Jenže na motorce to znamená omezený pohyb rukou, křeč v pažích a horší kontrolu nad řídítky. Proto je důležité ramena vědomě uvolnit.

Správně uvolněná ramena jsou zásadní pro:

• Lepší vedení motorky v zatáčkách,
• snížení únavy horní části zad,
• hladší přenos nerovností a lehčí práce pro motorku.

TIP: Může pomoct jednoduché dechové cvičení. Zhluboka se nadechněte nosem (napočítejte do 4) a při výdechu (prodlužte ho na 6) nechte ramena klesnout dolů. Klidně jimi zakružte a zkuste je uvolnit. Zkontrolujte se také během jízdy – ideálně na semaforu nebo před vyjetím – jestli nemáte ramena nahoře a nejste zbytečně napjatí.

Lokty uvolněte – třeba jako slepice

Napnuté ruce znamenají ztrátu citu a přesnosti při řízení. Když máte paže v křeči, přenášíte do řídítek příliš síly a zhoršujete ovladatelnost motorky. A to nejen při jízdě rovně, ale hlavně při:

• pomalých manévrech,
• průjezdu zatáček,
• přejezdu nerovností,
• brzdění a zrychlování.

Obecně platí:

• Lokty by měly být mírně pokrčené, ne natažené do zámku.
• Uvolněné paže lépe absorbují vibrace, nárazy i změny směru.

Uvolnění paží je provázané s pozicí středu těla a sezení. Pokud máte špatně nastavený posed (např. jste moc naklonění dopředu nebo příliš natažení), automaticky se to projeví napětím v rukou. V takovém případě se vraťte k pozici trupu a případně upravte výšku řídítek, polohu stupaček nebo sklon sedla (pokud je to možné).

TIP: Zkuste si na místě tzv. „slepici“ – lehce zahýbejte lokty nahoru a do stran, jako byste mávali křídly. Pokud to jde bez odporu, máte paže volné. Pokud cítíte odpor nebo napětí – zhluboka se nadechněte, uvolněte ramena a zkuste to znovu.

3. Střed těla

Střed těla (nebo také „core“) tvoří svaly kolem páteře, břicha a spodních zad. Tyto svaly jsou základní oporou pro jakýkoli pohyb, nejen na motorce. Ať už brzdíte, zrychlujete nebo projíždíte zatáčku, vždy se na ně spoléháte. Pokud jsou oslabené, dochází k celé řadě nepříjemností:

• Při brzdění se budete nekontrolovaně předklánět, místo abyste zůstali stabilní.
• Při zrychlování se naopak budete nechtěně opírat o řídítka. To je špatně, protože tím přenášíte váhu na ruce a ztrácíte kontakt s podvozkem.
• Při pomalé jízdě nebo manévrech budete hůř držet rovnováhu a každá malá nerovnost vás rozhodí.

Pevný střed těla vám umožní:

• Udržet vzpřímenou pozici bez námahy,
• efektivně absorbovat síly při brzdění i zrychlování,
• nezatěžovat zbytečně ruce a ramena,
• lépe držet stabilitu při nízkých rychlostech.

Jak poznáte, že máte slabý střed těla?

• Bolí vás záda nebo ruce po delší jízdě.
• Cítíte, že při zastavení často ztrácíte stabilitu a musíte jít na obě nohy, nejen na jednu.
• Visíte při akceleraci na rukou, místo abyste se „drželi“ vlastním tělem.

To všechno jsou signály, že je třeba zapracovat na core. Dobrá zpráva je, že střed těla můžete posilovat kdykoli a kdekoli a výsledky se dostaví velmi rychle. Stačí 10–15 minut denně a vaše jízda se znatelně zlepší.

TIP: Vyzkoušejte osvědčené cviky na střed těla. Mezi nejúčinnější patří například pozice prkna (plank), mrtvý brouk (dead bug), pták-kočka (bird-dog). Můžete si pořídit také balanční podložky a míče – zlepšují stabilitu a svalovou koordinaci. Zaměřte se nejen na sílu, ale i na stabilitu a kontrolu pohybu. Nejde o to, kolik uděláte opakování, ale jak kvalitně. Pomalejší tempo a důsledné provedení je základ.

4. Nohy a stupačky

Jedno z nejzásadnějších pravidel správné pozice na motorce zní: Mějte nohy opřené o stupačky špičkami, ne patami.

Možná vám připadá pohodlnější mít nohy „rozvalené“ a opřené prostředkem chodidla nebo dokonce patami – ale tahle pozice je nejen neefektivní, ale hlavně nebezpečná.

Co všechno hrozí, když jezdíte s patami na stupačkách:

• Můžete nechtěně sešlápnout zadní brzdu nebo spojku, např. při přejezdu nerovnosti.
• Omezujete pohyblivost nohou, zejména při náhlém přehmátnutí na páčku.
• V zatáčkách riskujete, že si škrtnete botou o asfalt, což vás může rozhodit nebo vyloženě shodit.

Představte si skokana do dálky nebo někoho, kdo se chystá vyskočit – nikdy nestojí na patách. Stejně tak motorka potřebuje, abyste byli připraveni reagovat a pracovat s váhou těla. A to se děje skrz špičky, ne paty.

Nejčastější špatné návyky

Pokud se učíte jezdit nebo jste právě vyšli z autoškoly, možná u sebe rozpoznáte tyto chyby:

• Paty leží volně na stupačkách – často jako důsledek špatné ergonomie nebo snahy „odpočívat“ za jízdy.
• Stále připravená noha na brzdě/spojce – což sice vypadá jako připravenost, ale je to rizikový zlozvyk, protože:
  • si můžete nevědomky šlápnout na páčku,
  • při nouzové situaci stejně brzdíte primárně přední brzdou, ne zadní.

Tyto návyky navíc ztěžují vaši práci se stabilitou – noha, která se pasivně „povaluje“, nepřenáší váhu a nepracuje s podvozkem motorky.

Jak vypadá správná technika

Abyste byli stabilní, připravení a v bezpečí, držte nohy na špičkách – ideálně tak, aby klouby prstů byly na stupačce, ne její střed.

Výhody této techniky:

• Získáte lepší kontrolu nad rovnováhou.
• Nebudete si „sabotovat“ jízdu nechtěným brzděním.
• Zabráníte zbytečnému opotřebení zadní brzdy.
• Vybudujete si správný návyk, který vás podrží v krizových situacích.

TIP: Na parkovišti si zkuste pomalou jízdu se špičkami na stupačkách a sledujte, jak rychle zvládnete přendat nohu na brzdový/spojkový pedál. Po pár jízdách zjistíte, že je to otázka zlomku sekundy. Není důvod držet nohu „připravenou“ celou dobu.

Přitiskněte kolena k nádrži

Kolena nejsou na motorce jen pasivně položená. Hrají důležitou roli při udržování stability a rovnováhy, a to hlavně při brzdění, nízkých rychlostech a krizových manévrech.

Pevný stisk nádrže koleny znamená, že:

• Odlehčíte ruce, které nemusí zadržovat vaše tělo při zpomalování,
• zlepšíte kontakt s motorkou – vnímat přes stehna, co motorka dělá, je důležité hlavně v zatáčkách,
• omezíte přenos hmotnosti na řídítka, a tím snížíte tlak na přední kolo,
• zvýšíte celkovou stabilitu a kontrolu nad strojem.

Při brzdění dochází k přesunu váhy směrem dopředu, a pokud se nedržíte koleny, celé tělo se přenese na ruce. Ty pak rychle tuhnou, ztrácí cit pro dávkování brzdy a přenáší křeč až do ramen a krční páteře.

Proč je to důležité i v krizových situacích

Když se dostanete do krizovky – třeba prudké brzdění před překážkou – zapření kolen o nádrž je klíčové. Tím, že se držíte tělem, umožníte rukám zůstat volným a brzdit jemně a přesně, bez zbytečného škubání.

Tip: Na tréninkovém parkovišti si zkuste krátký slalom nebo brzdění s vědomým stiskem kolen. Sledujte, jaký rozdíl cítíte v rukách. Pokud to děláte správně, ruce jsou volné a nebolí ani po opakovaných manévrech.

5. Páčky – spojka a brzda

Jako poslední si projdeme, kolika prsty mačkat spojku a brzdu.

Spojka: přizpůsobte se motorce, ne dogmatům

V oblasti spojky neexistuje jedno univerzální pravidlo, které by platilo pro všechny jezdce a všechny motorky.

Moderní stroje často mají lehkou antihoppingovou spojku, která jde zmáčknout doslova jedním prstem, nebo nastavitelnými páčkami, díky nimž si můžete přiblížit ovládací prvky k dlani. Na druhou stranu u starších motorek, nebo u strojů s tužší mechanikou, může být naprosto v pořádku mačkat spojku třemi nebo čtyřmi prsty podle ergonomie.

Důležité je, abyste měli vždy dostatek kontroly nad spojkou – bez křeče, bez přepínání zápěstí a s jistým citem.

Brzda: vždy dva prsty a cit

Na rozdíl od spojky je brzda naprosto nekompromisní téma. Zde opravdu platí, že správná technika je klíčová nejen pro plynulost, ale hlavně pro bezpečnost. Zatímco když budete spojku mačkat třemi nebo čtyřmi prsty, pravděpodobně si neublížíte, s brzdou je to naopak. Prsty na ní neslouží ke stisku „nadoraz“, ale k jemnému, řízenému zvyšování brzdného účinku.

Správné brzdění = dva prsty na páčce.

Proč?

• Dva prsty (většinou ukazovák + prostředníček) vám umožní jemné dávkování síly – a to je při brzdění naprosto zásadní.
• Celou dlaň stále držíte na gripu, což znamená lepší stabilitu a jistotu v ruce.
• Dva prsty vás ochrání před tím, abyste nepřebrzdili přední kolo, což by mohlo vést ke smyku nebo přepadnut

Správná technika ovládání páček i práce s tělem vám nezajistí jen větší bezpečnost, ale především plynulou, klidnou a radostnou jízdu – ať už na silnici, na parkovišti, nebo v terénu.

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Shrnutí, pokud nemáte čas číst celý článek

• Klid a postupné učení: Trénujte po malých krocích, klidně s jištěním, nejprve jen s motorkou na stojánku.
• Pravidlo jedné nohy: Zastavujte vždy jen na jednu nohu, druhá zůstává na stupačce; vybírejte levou/pravou podle terénu a budujte z toho návyk kvůli stabilitě. Na obě nohy zastavovat nemusíte, i pokud vám to třeba v autoškole tvrdili.
• Svalová paměť a balanc: Trénujte obě strany kvůli disbalancím. Rovnováhu zlepšujte jednoduchými cviky (stání na jedné noze, se zavřenýma očima, balanční pomůcky). Nezapomeňte držet motorku při zastavování rovně.
• Správná pozice těla: Oči vpřed, lokty volně, střed zpevněný, záda rovná, kolena „měkká“, špičky na stupačkách. A dýchejte (při vysednutí vydechnout, při návratu nadechnout).
• Nácvik krok za krokem: 1) Vypnutá motorka, klidně na stojanu. 2) Bez stojanu na místě. 3) Pomalá jízda ~5 km/h, vysednout až po zastavení, ne „ťapat“ oběma nohama; opakujte často a jezděte na bezpečné ploše.

Jak jezdit na vysoké motorce

Než se pustíte do zkoušení a jízdy jako takové, na začátek bych chtěla zdůraznit jedno – nebojte se! Já vím, že motorka může působit děsivě, a pokud budete ve stresu a v křeči, může se i děsivě chovat. Když se uklidníte vy, uklidní se i motorka, věřte mi. Pokud cítíte, že máte opravdu strach, požádejte někoho, komu důvěřujete, aby vám pomohl a jistil vás. Postupujte klidně po malých krocích, jak jsou popsané níže. Je naprosto v pořádku, když hodinu věnujete vysedání s motorkou stále na stojánku a k dalšímu bodu přejdete až pak. Nezapomeňte, není to sprint a každý máme jiné tempo učení. Nebuďte proto na sebe příliš přísní.

Co je tedy důležité, pokud chcete začít jezdit na vysoké motorce, ze které nedosáhnete na zem?

1. Zapomeňte na dvě nohy na zemi

První pravidlo, které si potřebujete osvojit, je, že na motorce není nutné zastavovat s oběma nohama dole. Možná vás to tak učili v autoškole, ale v běžné jízdě to ve většině případů opravdu není potřeba. Tady si tím naopak zvyšujete riziko pádu. Stačí, aby jedna bota dopadla do díry, na kámen nebo do louže, a motorka ztratí stabilitu. S oběma nohama na zemi se můžete dostat do svízelné situace mimo jiné třeba i v kopci nebo při krizovém brzdění. Proto je naprostý základ učit se zastavování na jednu nohu společně s případným vysednutím zadkem ven.

Ve více než 99 % situací si vystačíte s jednou nohou pevně na zemi a druhou na stupačce. Levou nebo pravou – podle toho, co si žádá terén a situace. Tady musíte začít aktivně vyhodnocovat, kde zastavit, ale s pár opakováními se to stane vaší druhou přirozeností a už o tom nebudete muset ani přemýšlet.

Proto si už od začátku vytvářejte návyk zastavovat vždy jen na jednu nohu. Pomůže vám to udržet motorku pod kontrolou a minimalizovat riziko nepříjemných situací.

Trénujte svalovou paměť

Cílem je naučit mozek i tělo, že při zastavení používáte vždy jen jednu nohu. Opravdu se soustřeďte na to, abyste zvládli levou i pravou – nejen kvůli svalovým disbalancím, ale také kvůli bezpečnosti na nerovném terénu. Tento pohyb opakujte při každém tréninku, dokud se nestane automatickým.

Pokud přecházíte z nižší motorky, kde jste dávali dolů obě nohy, věnujte tréninku extra pozornost. Špatný návyk může v krizové situaci způsobit pád; mozek totiž automaticky (aniž byste to mohli jakkoli ovlivnit) sáhne po dobře zažitém, vy dáte obě nohy na zem, ale budou kratší – a bum. A tohle přece nechcete.

Balanc je základ

Pokud chcete jezdit na vyšší motorce jistě a bezpečně, balanc je váš nejlepší přítel. Funguje to jednoduše – dokud motorku udržíte v rovině, nespadne. Proto je zásadní, abyste při zastavování drželi řídítka rovně a vyhnuli se zastavování při stočených řídítkách. Zatáčet a zároveň zastavovat je pro začátečníky recept na pád.

Balanc ale není jen o motorce – je i o vás. Vaše tělo musí spolupracovat s těžištěm stroje. Jakmile přesouváte váhu na jednu nohu, mění se stabilita a musíte s tím umět pracovat. Pokud vám to přijde těžké, zařaďte do své rutiny jednoduchá balanční cvičení, která výrazně zlepší vaši jistotu za řídítky:

• Stání na jedné noze – třeba při čištění zubů. Je to jednoduché, ale překvapivě účinné.
• Zavřené oči – zkuste stát na jedné noze se zavřenýma očima. Tohle je pro mozek i tělo velká výzva a skvělý trénink rovnováhy.
• Balanční pomůcky – bosu, gymnastický míč nebo cvičební podložky, které simulují nestabilní povrch.

Tyto cviky posilují svaly hlubokého stabilizačního systému, který při jízdě na motorce hraje klíčovou roli. Čím lepší bude váš balanc, tím jistější budete při zastavování, rozjezdu i v nízké rychlosti.

Správná pozice těla

Správné držení těla je nesmírně důležité pro bezpečné a pohodlné ovládání vysoké motorky. Každý detail má vliv na to, jak jistě motorku zvládnete při zastavování, rozjezdu i manévrování v nízké rychlosti.

Od hlavy až k patě: kontrolní checklist

Vezmeme to odshora. Na co si dát u jednotlivých částí těla pozor?

1. Hlava a oči

• Držte hlavu rovně a dívejte se před sebe, ne na přední kolo nebo nohu.
• Pohled určuje směr a stabilitu – pokud koukáte dolů, zvyšujete riziko pádu. Platí, že kam se koukám, tam jedu.

2. Ruce a paže

• Lokty mějte lehce pokrčené, ne křečovitě natažené.
• Vyzkoušejte „pozici slepice“ – když můžete volně pohybovat lokty, máte ruce uvolněné.
• Uvolněné paže znamenají lepší práci se spojkou a plynem.

3. Střed těla

• Zpevněte břišní svaly a držte rovná záda – žádné hrbení jako pytel brambor.
• Rovná záda držte i při přiblížení k nádrži.

4. Kolena

• Nikdy je při šplápnutí na zem nezamykjte dozadu – vždy je mějte „měkká“, aby mohla pružit.
• Pokud chcete, můžete stát na špičce, ale stále udržujte pružnost kolena.

5. Nohy na stupačkách

• Špička na stupačce – poskytuje lepší cit pro balanc a manipulaci s motorkou.
• Pata na stupačce snižuje kontrolu a stabilitu.
• Koleno, které zůstává na motorce, směřuje lehce ven – umožní jemné doladění balancu při zastavení.

6. Dech

• Nezapomínejte dýchat! Při vysednutí vydechněte, při návratu na sedlo se nadechněte.
• Pokud na vyšší motorce vysloveně „skáčete“ dolů, je správné dýchání ještě důležitější, aby tělo zůstalo uvolněné.

Trénink zastavování na vysoké motorce

Než se pustíte do jízdy, je potřeba získat jistotu v samotném pohybu při vysedání. Čím lépe zvládnete techniku v klidu, tím snazší bude její použití v provozu.

Krok 1: Trénink s vypnutou motorkou

• Nechte motorku vypnutou a klidně i se stojánkem dole, aby byla maximálně stabilní.
• Požádejte někoho, aby vám motorku přidržel, pokud se necítíte jistě.
• Zkoušejte vysedat na obě strany – trénujte rovnováhu i pohyb těla.
• TIP: Sledujte, zda vám kalhoty po sedle kloužou dostatečně. Některé materiály, například kůže, mohou při vysedání víc drhnout.

Krok 2: Bez stojánku

• Až budete mít jistotu, zkuste trénink bez stojánku, stále však na místě, bez jízdy.
• Opět procvičujte vysedání na obě strany.

Krok 3: Pomalá jízda

• Nastartujte motorku a rozjeďte se rychlostí chůze (cca 5 km/h).
• Vysedněte až ve chvíli, kdy motorka zcela zastaví.
• Držte oči vpřed – dívejte se na cíl, ne na nohy nebo pod kolo.
• Pokud dosáhnete na špičky, vyhněte se „ťapání“ oběma nohama. To může vést ke ztrátě stability.

Na co si dát pozor

• Nespěchejte – délka tréninku je individuální. Někdo zvládne přechod k jízdě za pár minut, jiný za několik dní.
• Jezděte vždy v bezpečném prostředí – parkoviště, prázdná plocha, minimální provoz.
• Opakujte často – čím víc opakování, tím silnější bude svalová paměť a jistota při zastavování.

Tip: Po každém tréninku si zkuste uvědomit, která strana vám šla lépe, a při příští jízdě začněte na té slabší. Tím předejdete jednostranným návykům.

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz

Nevhodné chování instruktorů v autoškolách je téma, o kterém „se tak nějak všude ví“, ale málokdo o něm mluví nahlas. Přesto se s ním řada lidí – převážně žen – během výuky setkala. Může to být instruktor, který komentuje vzhled žačky nebo ji posílá do kuchyně, „náhodné“ dotyky při předvádění úkonů, nebo dokonce sexuálně explicitní narážky či výroky. A někdy i něco mnohem horšího.

Toto téma jsme se rozhodli otevřít, protože se o něm stále dost nemluví. A hlavně se nic zásadního zatím neděje.

Proč to řešíme

Zkušenost s autoškolou často formuje nejen řidičské schopnosti, ale i vztah k řízení jako takovému. Místo toho, aby člověk získal zdravé sebevědomí za volantem, odchází s pocitem znechucení, stresu nebo dokonce studu. To ovlivňuje nejen řidičský výkon, ale i další chuť vůbec řídit. 

To má za následek i řidičky a řidiče, kteří budou řídit se strachem a méně bezpečně, než kdyby prošli kvalitní autoškolou a získali zdravé sebevědomí a jistotu za volantem. Nejenže takové chování škodí jednotlivcům, kteří nedostali kvalitu služby, kterou si zaplatili, ale ve výsledku i všem ostatním v celém provozu. A nepřímo také přispívá k přetrvávání genderových stereotypů o „ženách za volantem“. 

Pokud má mít výuka řízení smysl, musí být bezpečná, spravedlivá a smysluplná pro všechny. Fyzicky i psychicky, bez ohledu na jejich pohlaví nebo gender.

Sbíráme data – vyplňte náš anonymní dotazník

Proto teď sbíráme data v anonymním dotazníku. Chceme zmapovat, jak časté takové zkušenosti skutečně jsou, co přesně se děje a jaké to má následky. Pomůže nám to nejen popsat problém, ale poté i navrhnout cesty, jak ho řešit. Protože tohle téma potřebuje spoustu hlasů, můžete se o své příběhy v dotazníku podělit detailněji.

Vyplnit náš anonymní dotazník můžete tady:

Znáte někoho, kdo zažil v autoškole něco nepříjemného?

Pokud špatnou zkušenost z autoškoly nemáte, ale znáte někoho, kdo ano, budeme rádi, když jim odkaz na tenhle dotazník pošlete.

Co bude dál?

Až budeme mít dostatek odpovědí, výsledky zveřejníme. Budeme moc rádi, když nás během toho budete sledovat, aby vám nic neuteklo. Najdete nás na Instagramu Vyjezdi se, Zuzana jede a Terapeutka Sára, kde budeme sdílet novinky i další témata, která podle nás stojí za pozornost. 

Díky, že pomáháte dát hlas těm, jejichž zkušenosti zatím často zůstávají nevyslyšeny.

Tereza Vlčková

V autoškole mi bylo řečeno, ať se na to vykašlu a udělám si A1. Tak jsem se na to vykašlala. Na tu autoškolu. Šla jsem jinam, pořídila si Zuzanu (Suzuki GS 500), složila zkoušky a první sezónu najela přes 14 kilometrů v pěti zemích. Přeju si, aby tahle stránka pomohla všem začátečníkům, kteří hledají přátelské místo, kde získat informace. Holky (a kluci) na motorku patří!

www.zuzanajede.cz