O projektu Holky na motorky

Možná už vám někdo naznačil, že ženy na motorkách nemají co dělat. Že jim to tolik nejde, že nemají sílu, jsou moc malé a já nevím, co všechno ještě. Možná jste se nesetkali s podporou okolí – protože je to nebezpečné, máte rodinu, a přece nebudete někde riskovat život. Nebo chcete jezdit, ale nemáte s kým a bojíte se? Anebo jste kluci, kteří podporují holky a nechtějí podporovat machistické a egoistické prostředí?

Ať už je váš příběh jakýkoliv, Holky na motorky vznikly přesně kvůli tomu. Abyste se nemuseli cítit sami, ztracení nebo neschopní. Abyste si nemuseli vyslechnout milion názorů o tom, jací jste a proč to nemůžete. Abyste se mohli ptát, učit, růst a jezdit – bez předsudků, s respektem a bezpečně. Tenhle projekt je otevřený všem bez rozdílu.

---

Kdo za projektem stojí

Jmenuju se Tereza Vlčková a jsem novinářka a copywriterka na volné noze. Prošla jsem zpravodajstvím iDNES.cz, jednou z největších redakcí v Česku, kterou jsem opustila, abych si mohla plnit svoje sny.

Nevyrostla jsem v garáži. Motorky mě nezajímaly od dětství. Nepřála jsem si žádnou pod stromeček. Vždycky jsem ale chtěla cestovat a poznávat nová místa a zároveň být svobodná a žít podle vlastních pravidel.

Jak jsem se dostala k motorkám? Ani nevím. Prostě mi to přišlo jako dobrá věc, co zkusit. Tak jsem si řekla, že si za první výplatu koupím kurzy v autoškole. Doteď si pamatuju, jak se na mě učitel s údivem díval, když jsem mu řekla, že jsem jenom jednou v Indonésii řídila skútr, ale na motorce jsem nikdy předtím nejela. „Ani jako batůžek?“ zeptal se. Já jsem zavrtěla hlavou, aniž bych vůbec věděla, co to batůžek je. 😄

Špatná zkušenost s autoškolou

Long story, co se táhlo skoro rok, moje zkušenost s první autoškolou nebyla moc dobrá. Po prvním pádu (padat je normální!) mi učitel začal cpát, ať si udělám řidičák na A1, posouval lekce a vymlouval se. Nakonec jsem přešla jinam, kde jsem naštěstí narazila na fajn instruktora, se kterým jsem řidičák úspěšně dodělala.

Nutno dodat, že na zkoušku šla potřetí v životě, co jsem na pětikilu seděla. Takže jsem skutečně nebyla tak marná. A světe div se, neudělala jsem to proto, že jsem se nepodívala do zrcátka při odbočování. Nikdo nepřišel na to, že nic neumím. Měla jsem vlastně obrovskou radost.

I kvůli těmto zkušenostem ale vím, jak těžké to pro ženy kvůli předsudkům a nedůvěře může být už na samotném začátku jejich cesty – a hodně mě to štve, protože naprosto zbytečně.

Nicméně jsem se nenechala odradit. A ještě než jsem si vyzvedla řidičák z úřadu, už mi v garáži parkovala Zuzana.

Zuzana: moje vysněná motorka

Zuzana (Suzuki GS 500, rok výroby 2004), se kterou to všechno začalo a stále se to děje. Zuzana mě provází od úplných začátků a bude se mnou, dokud nás technická nerozdělí. Jeli jsme pro ni s vozíkem do Brna a ani jednou jsem se na ní před koupí nesvezla, což je samozřejmě velká chyba, ale měla jsem štěstí.

Byla to láska na první pohled a trefila jsem se do velmi spolehlivého a opečovávaného stroje od velmi milé majitelky.

Když jsem na ní poprvé seděla, nevěděla jsem o ní skoro nic. Hned první sezonu jsem ji ale sbalila a odjela na ní do Německa, kde jsem tehdy žila. To léto jsme spolu najeli asi 14 tisíc kilometrů a zvládly jsme šest zemí a projet část Alp. Učila jsem se doslova za jízdy metodou pokus – omyl, někdy to bolelo, často to bylo k smíchu – ale vždycky to stálo za to.

Celou dobu jsem hledala cesty, jak se učit jinak. Jak si najít vlastní tempo. Jak věřit sobě, i když to okolí nedělá. Později jsem pochopila, že trénink a drily na parkovšiti jsou právě to, co bychom v žádném případě neměli opustit ani poté, co papíry úspěšně získáme.

Byl to zkrátka jenom začátek. Začátek učení, omylů, malých vítězství, nekonečné touhy zlepšovat se – a taky poznání, že v tom nejsem sama.

A proto vznikly Holky na motorky

Holky na motorky jsem založila, protože vím, jaké to je začínat sama. S obavami. A zato se spoustou předsudků v zádech. A vím taky, jak obrovsky silné jsme, když se přestaneme srovnávat a začneme si věřit.

Chci vám proto pomoct projít tou cestou s větší lehkostí. Ukázat, že to jde. I když jste malé. I když se bojíte. I když nemáte s kým jezdit. Protože na motorce není třeba dokonalost. Stačí odhodlání.

A když vám někdo řekne, že holky na motorky nepatří? Tak jim řekněte: „Sleduj.“

---